Doma dobře, ale dusno

Je to tak, 38 ve stínu hlásí náš teploměr zrovna dnes. Je to vedro na umření, nikam se přes den nedá chodit. Tak jsem doma a je nám v rámci možností fajn. Posloucháme i zpíváme Nohavicu a čteme knížky, takže Alexova slovní zásoba se dále nezadržitelně rozšiřuje, začíná nám klást první otázky, zná víc básniček a písniček než my. Soustavně počurává koberec a včera se vykakal do bazénku… A to mu táhne na čisté dva roky (30. července).

Amos díky Bohu přibírá na váze a pořád spí a jí jako správné mimčo. Dnes u nás byla pediatrička a potvrdila, že je všechno v pořádku. Když nejmenší Glier pláče, je to jen na chvíli (tak se mi to alespoň subjektivně zdá). Užíváme si ho daleko víc a pohodověji než Alexe, víme už, co čekat, z čeho se netřeba stresovat, jaké chvaty užívat a podobně…

Míša se při mé péči má báječně, jen dnes už jsem potřeboval odpočinek a udělat jakousi práci, což jsem stejně neudělal :-(. Jinak od pondělka vařím (ovšem první dva dny a dnes jsme měli jídlo od babičky Klemešové), starám se o Alexe a Míša má na starosti jen sebe a Amose. Jen…

Alex se má k Amosovi báječně, nad naše očekávání vstřícně a bratrsky se k němu tulí, toleruje všechny jeho projevy a nosí mu dárečky. Je to pro něj „bráška Amosek“. Jen když Míša kojí, nerozumí tomu, že nesmí kolem ní skákat, strkat do ní a kopat Amose do hlavy. Ale to se snad časem doladí.

Přidávám nějaké fotky.

Jsem tady!

8. července 2010 v 23:24 nám milostivý Bůh daroval druhého syna, Amose Gliera. Váží 3,49 kg a měří 49 cm. Maminka i Amos jsou zdraví a šťastní.

Amos/Anika

Tak máme jméno pro našeho kluka. Jestli opravdu vykoukne klučík, bude to Amos, holčička by byla Anika. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to nebyl kluk, ale definitivně uvidíme, až uvidíme. Amosů je v ČR 24, jméno je to hebrejské (je to jeden ze starozákonních proroků a má v Bibli dokonce svou vlastní knihu) a znamená „přinesený Bohem“. Alex je „obránce“ nebo „záštita, pomoc“, jak se na prvorozeného, nejstaršího sourozence sluší a patří. Ať Bůh dá, pokud je to jeho vůle, a kluci svým životem opravdu naplní to, co nesou jejich jména.

Kluk, dovolená, testy, Etiopie… a život letí, letí

Tak naše druhé dětisko vypadá podle ultrazvuku opět na kluka :-).

Byli jsme po 3,5 letech manželství poprvé na dovolené. Byla díky Bohu povedená, skvělý relax. Náchod a okolí nádhera. Na hotelu vířivka, bazén, sauna, výborné jídlo, ale hlavně: čas spolu v klidu mluvit, věnovat se jeden duhému, zažít společně nové věci a poslouchat v autě na cestách špičková kázání (resp. výklady Bible).

Všechny dosavadní testy proběhly Míše v pořádku. Žádné problémy. Mrňous se někdy mrská neuvěřitelně, jde to vidět i z dálky přes kůži, jak do Míšy kope, když se protahuje.

Za chvíli, tj. 14. dubna, letím na týden do Etiopie, takže se budu modlit, aby porod nepřišel předčasně.

Alex už se s námi prakticky dorozumí, když něco potřebuje říct nebo komentovat, nemá problém. Dnes se učil skákat jako ježek… v jedné pohádce :-).

A život letí, letí, Bůh nám přináší pořád něco nového, krásného, dost je ale i toho nekrásného a nemilého, což k tomu patří a je to příležitost pro Ducha svatého, aby nás něco naučil a dal nám vnitřně vyrůst.

Waiting…

Nějak to všechno prožíváme jinak než první těhotenství. Míše je mnohem víc a častěji špatně než jí bylo s Alexem. Má menší bříško. Viktor je ve stavu čekacím – až uvidí ultrazvuk, ucítí mimčo kopat… tak mu snad dojde, že je to realita :-).

Jsme zaregistrovaní v Podolí – už byla jen 3 volná místa, vešli jsme se, jupííí!

Alex je super, ale začíná se dost intenzivně projevovat. Hodně mluví, což je paráda. O lecco si řekne, je s ním tím větší legrace. Poslední hit v rámci jeho uvědomování si sebe sama je neposlechnout, když člověk řekne „pojď sem“.

Už je to tady, rozrůstáme se podruhé!

Je to tak, čekáme dalšího mrňouse, historie se opakuje :-). Pár měsíců po porodu bylo další děťátko skoro zakázané téma. Potom jsme o něm začali mluvit, modlit se, zároveň jsme si rozmýšleli strategii, rozhodli se napevno, načrtli plán, začali na něm pracovat… a je to! Přesně podle plánu, vyšlo to „napoprvé“, stejně jako s Alexem. Rádi bychom holčičku, udělali jsme pro to maximum, tak uvidíme :-).

Legrační bylo, že Míša snad okamžitě druhý den poznala, že je těhotná. Začala shazovat věci, rozbíjet talíře, narážet do nábytku, zapomínat a všelijak jinak byla nešikovná… a že prý to jsou jasné příznaky, takhle že to měla s Alexem stejné. Já jsem to samozřejmě považoval za výmluvy :-).

Test vše potvrdil, dvě čárky jsou tutovka, čili jsme teď v osmém týdnu. Termín porodu bychom měli mít 3. července 2010. Viděli jsme už i ultrazvuk, jakási malá fazolka to byla, ale slyšeli jsme zřetleně bít srdíčko.

Míše je momentálně pořád nevolno :-(.

Děkujeme za nový přírůstek do rodiny Bohu a modlíme se, aby ten človíček byl po celý svůj život, stejně jako Alex, jemu ke slávě a k radosti.

Alexův slovník

Budu čas od času aktualizovat Alexův slovník, je to zábava, jak se učí komunikovat :-). Hitem posledních dní jsou slova a-há a týý jóó.

A-há se naučil používat tím, že často po nás něco chce, ukazuje určitým směrem a nemůže se dočkat, až to pochopíme (číst knížku, malovat pastelkami, jezdit na motorce…). Když konečně pochopíme, co myslel (někdy chápeme, ale chvíli děláme, že nevíme, protože 80 krát denně číst stejnou básničku je trochu unavující), přirozeně řekneme např. aha, pastelky! Takže si to synek správně spojil a v touze po tom, aby se nám konečně rozbřesklo, někdy ukazuje na to, co by rád, a přitom skoro plačky opakuje a-há, a-há, a-há… :-).

Týý jóó se vyznačuje tím, jak roztomile dlouze a hlubokým hlasem to říká. A jsou to vlastně dvě slovíčka. Význam jasný, říká to, když ho něco zaujme a je to hodno obdivného zamručení.

Plus ještě jedna věc. Neverbálně umí krásně říkat vrtačka. Když přijdu domů, je to první, co udělá: pravou ruku upaží, začne zatínat a povolovat obě pestičky, při každém zatnutí usilovně mrkne, křiví pusu a vydává hrdelní zvuk, který by se dal popsat možná jako vrr, vrrr, vrrrr… Překlad: táto, jdeme šroubovat aku šroubovákem, vytáhni ho a jdeme na věc! Tento jakoby lehký epileptický záchvat neskončí, dokud jeho přání nesplním.

Jo, ještě jedna věc. Při jídle se modlíme. Nejenom před ním, Alex vyžaduje modlitbu třeba i několikrát během jídla. Naznačí to podáním ruky. Musíme se chytit, modlit se a při závěrečném amen se Alexovi rozsvítí očička a má ohromnou radost, že tenhle rituál skončil tak, jako vždycky. Když je všechno v pohodě, komentuje rovnovážný stav vesmíru blaženým táák…

Alex běhá, žvatlá, dělá nám radost

Takže život běží dál. Alex vyrostl, běhá, žvatlá, všechno uteklo neuvěřitelně rychle. Když jsem přijel 30. září z Etiopie, čekal mě na letišti šok, protože ke mně normálně přiběhl – a přitom když jsem odjížděl, ještě (kromě dvou, tří kroků a potom „bác“) neuměl ani chodit. No jo, měsíc v životě takového prťavého dítěte znamená velké změny. Ťapká děsně legračně. Když vstane z postele a hned se rozhodne běhat, motá se, jako by měl v hlavě :-).

Děkujeme Bohu, že spád všech životních událostí je bez jakýchkoli potíží. Nebo jsou tak malé, že nestojí za řeč. Jsme zdraví, vývoj jde dopředu, máme se čím dál tím víc rádi (před týdnem jsme slavili tříleté výročí svatby). A doufám, že rosteme v poznání Boha, to je náš životní cíl: milovat Ho a lidi kolem nás každý den víc než ten předchozí.

Nějaké statistiky:

Alex běhá vážně „rychle“, tzn. odhadem rychlostí až 7km/h. Učí se do schodů a ze schodů, když se drží u stěny, zvládne to.

Má rok a čtvrt, míry a váhy nevím. Posuďte z fotky :-). Oči zatím hnědé, vlasy jako chmíří a blonďaté, zuby vpředu jasnačka, začínají mu růst stoličky.

Slova, která umí: máma, táta, bába, mimi, pápá, papat, pipi (tak dělá ptáček), tššš (to je záchod, čurání a všechno kolem toho), sss (had), čičč (tak dělá kočička), baó (balón), kyč (klíč), chrchr (tak dělá prasátko), kéku (kečup), kýfu (výfuk), báá (bác, když něco spadne – rád shodí nějakou hračku nebo jídlo a potom se smutně kouká, jako že to nějak „samo“ spadlo; taky tak říká kuželkám), uááá (tak dělá lev), méé (tak dělá koza), ka (knížka, neumí to celé, ale pamatuje si poslední slabiku – celé dny by si vydržel listovat v knížkách, ukazovat, říkat), boba (bomba, říkáme to s Míšou tak často jako výraz nadšení, když se něco podaří, že se to od nás naučil), kyky (tak dělá kohout). Je spousta dalších slov, kterým rozumí a umí je ukázat na obrázku, ačkoli je zatím neumí říct (světýlko, hodiny, letadlo, stůl, strom, lžička, kytička…).

Rozumí i pokynům jako udělej paci, přines (tátovi, mámě…), hačí, stůj, hají, nesmíš (tomu rozumí jenom občas), neházej (tomu nerozumí skoro nikdy, ehm!).

Je to prostě hafo legrace (a starostí, běhání, únavy, péče samozřejmě taky) na každý den!!

PS: děkujeme babičce Klemešové a všem ostatním, kteří nám Alouše občas pohlídají, takže si od nás taky někdy může odpočinout… ;-)

Podtrženo, sečteno…

Dlouho žádný příspěvek, stránky splnily svůj hlavní účel – tu nejnapínavěší a nejsledovanější část „přenosu“ máme za sebou.   Bůh dal Míše donosit Alexe až k porodu a ve zdraví ho oběma zvládnout. Není to samozřejmost, jsme za to vděčni. Včera mladý pán oslavil první 3 týdny svého života. Přináší nám hodně radosti a vzruchu – teď už to bude jen náročnější (na čas, na nervy) a zajímavější (každý den vidíme, co nového se učí, jak kouká, přemýšlí o světě, vydává nové zvuky…). Těšíme se na nové výzvy s rodičovstvím spojené. No a publikování na tomto blogu bude sporadičtější a sporadičtější, úměrně s tím, jak náš čas bude ubývat a ubývat (začátkem září a října nás čeká spousta změn a práce ve sboru, k tomu Míša nastupuje do školy).

Na neznámo jak dlouhou dobu se tedy loučíme a přejeme blízkost milujícího Boha, „který chce, aby všichni lidé byli zachráněni a poznali pravdu. Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.“ (Bible, 1. Timoteovi 2:4-5)

Ať je to vaší každodenní největší radostí a výzvou, jako je to i naší.

Alex Glier: „Ha, tak jsem tady…!“

Malý (??) Alex je teď se svými 4,58 kg zaručeně největším děťátkem na oddělení šestinedělí. Míša mu bezprostředně po narození říkala naprosto neadekvátně „drobečku“ :-D. Měří 51 cm, narodil se dnes, 30.7.2008 ve 13:48 hodin SEČ. Je krásný. Po nějaké době po narození se napapal, uklidnil a koukal hned zvídavě očičkama po tatínkovi i po mamince. Porod byl samozřejmě náročný úměrně velikosti děťátka a drobnosti Míšy…

Přidám několik informací o porodu, vynechám detaily, budu se soustředit na fakta.

V úterý 29.7. v 8:30 přicházíme do Podolí na prohlídku. V tu dobu netušíme, že už si tam Míšu nechají. Po několika vyšetřeních se zjišťuje, že má už třetí týden za sebou příliš vysoký tlak (140/90). To by mohlo vyvolat ohrožení života maminky i dítěte. Navíc už z dřívějška víme o možnosti nákazy Alexe streptokokem, kterého Míša má – nakažení se dá zabránit včasným nasazením antibiotik mamince. Následuje série dalších vyšetření a doktoři se rozhodují si kvůli tlaku Míšu nechat na porodním sále a vyvolat porod uměle – pomocí prostaglandinu. Jedu jí mezitím domů pro tašku s věcmi do porodnice. První pokus o vyvolání porodu vyvolal kontrakce, ale ne dostatečné. Míša překonává zhruba od 16:30 několik hodin na porodním sále v menších či větších kontrakcích, bez jídla a pod neustálým dohledem monitorovacího přístroje od HP. Krušná noc skoro beze spánku.

Ve středu ráno v 7:30 druhý pokus vyvolání porodu prostaglandinem. Stačila jedna tableta a vypadá to, že se zadaří. Potom už to šlo ráz na ráz, jedna kontrakce za druhou. O tom třeba někdy příště. Nakonec – Míša vše zvládla bez epidurální analgezie, jak se předem rozhodla – ve 13:48 Alex ječí jako o závod. Viz video.

Mno, pokochejte se fotkami a dobrou noc…