Trochu z vážnějšího soudku. Neřešíme s Míšou jen co už máme do výbavy, případně co nám ještě chybí – díky Bohu za všechno, co už máme a že toho je dost.
Řešíme ale i to, jak malého vychovávat. Shodneme se? Jak ho vést k Bohu? Jak se za něj a později s ním pravidelně modlit? Co fyzické tresty – kdo a jak je bude provádět a za co? Jak mu poskytnout co nejvíc lásky a prostoru pro to, aby se vyvíjel ve zdravě sebevědomého jedince a zároveň měl úctu k autoritám a znal jasně své hranice? Další kopa otázek ohledně našeho manželství – chceme, aby vydrželo a rostlo i když nám přibude další člen domácnosti. Najdeme si na sebe s Míšou alespoň zlomek času jako máme doteď? Jak to udělat, aby dítě zůstalo v roli dítěte a nestalo se pro jednoho z nás “náhradním partnerem”? Kolik pozornosti mu věnovat? Kde bude spát?
Dalších otázek by mohla být celá řada. Víme, že některé odpovědi přijdou samy, na lecco si budeme muset přijít podle okolností a nátury dítěte. Taky věříme, že náš Pán nás v tom bude vést, když se budeme ptát a nenechá nás v tom bezradné. Přesto dál větříme různé rady a zkušenosti. A když se ptáme, odpovědi jsou nejednoznačné – liší se člověk od člověka, kniha od knihy. Ačkoli ty křesťanské se v mnoha základních přístupech k výchově shodují. Jednu z nich – Výchova chlapců od Jamese Dobsona jsme si pořídili. Uvidíme, co se dočteme a jak bude použitelná :-).
červenec 27, 2008 v 12:08 pm |
Knížka nic moc – nemůžu doporučit. Čekal jsem, že to bude přece jen trochu víc o výchově, když to má v titulu. Není. Nejsem schopen ji dočíst, takže možná někde ještě nějaký ten pokládek bude ukrytý, ale nečekám od toho o moc víc, než jsem pochytil doposud.
Předně je to až příliš americké. A za další myslím, že autor řeší až příliš specifický problém radikálního feminismu a jeho vliv na výchovu chlapců a dívek. Je dobré vědět, v čem jsou specifika kluků, že není správné chtít z nich mít holčičky, že jsou to rváči a zbojníci, ale potřebuju o tom číst na desítkách stran stále dokola…?