Předporodní kurz 1/2

Tož jsme se ve čtvrtek 12.6. v 10:00 dostavili do Ústavu pro péči o matku a dítě (porodnice v Podolí) na první část předporodních kurzů. Bylo tam celkem zhruba osm maminek, z toho tři bez tatínka.

Přivítala nás porodní asistentka, se kterou jsme probrali všechny tři doby porodní, co se v každé té fázi děje a spoustu podrobností ke každé z nich. Hromadně jsme trénovali dýchací techniky, to bylo vtipné :-). Radila, jak rozpoznat kontrakce a kdy vyrazit do porodnice (prý tehdy, když jsou kontrakce po pěti minutách).

Na závěr jsme si šli prohlédnout porodní sály (jen tři z osmi byly zrovna obsazené). Fotku přikládáme. Příjemné místnosti včetně koupelny se sprchovým koutem a záchodu. Možnost pouštět si tam hudbu, filmy, poskakovat na balonu, sprchovat se. Muž se ženou tam jsou celou dobu spolu sami dva, mají soukromí, porodní asistentka je k dispozici. Žádná “hekárna”, no prostě luxus, opravdu. Žijeme v bohaté zemi. Pro ilustraci jeden odstavec z článku Markéty Kutilové o jejích zážitcích v jedné konžské vesničce, který vyšel v posledním čísle Respektu:

“Cestovat v čase se dá s úspěchem i v místní nemocnici. Je zde jediný doktor na 150 000 lidí a dělá úplně všechno, včetně operací. Na operačním sále, pokud se tomu tak dá říkat, se operuje za svitu baterky či petrolejové lampy, nástroje se sterilizují venku na ohni v hrnci. Na porodním sále leží dvě až tři ženy na posteli a ty, které na porod čekají, musejí ležet na zemi. A to většinou trvá až tři měsíce. Těhotné ženy totiž musejí na porod přijít pěšky. Cesta z okolních kopců jim často zabere i více než týden. Nechtějí tedy riskovat, že by se na porod nedostaly včas, a raději na něj čekají přímo v nemocnici.”

Oproti tomu jsou u nás porodní sály a celý zdravotnický systém až nehorázně dobré…

Luxus neluxus – může se samozřejmě stát, že v okamžiku, kdy přijedeme rodit, bude zaplněná kapacita a pošlou nás do jiné porodnice a tamodtud zase do jiné. Kolik takových příběhů, kdy se rodilo skoro na parkovišti, jsme už slyšeli… :-)