Alex Glier: “Ha, tak jsem tady…!”

Malý (??) Alex je teď se svými 4,58 kg zaručeně největším děťátkem na oddělení šestinedělí. Míša mu bezprostředně po narození říkala naprosto neadekvátně “drobečku” :-D. Měří 51 cm, narodil se dnes, 30.7.2008 ve 13:48 hodin SEČ. Je krásný. Po nějaké době po narození se napapal, uklidnil a koukal hned zvídavě očičkama po tatínkovi i po mamince. Porod byl samozřejmě náročný úměrně velikosti děťátka a drobnosti Míšy…

Přidám několik informací o porodu, vynechám detaily, budu se soustředit na fakta.

V úterý 29.7. v 8:30 přicházíme do Podolí na prohlídku. V tu dobu netušíme, že už si tam Míšu nechají. Po několika vyšetřeních se zjišťuje, že má už třetí týden za sebou příliš vysoký tlak (140/90). To by mohlo vyvolat ohrožení života maminky i dítěte. Navíc už z dřívějška víme o možnosti nákazy Alexe streptokokem, kterého Míša má – nakažení se dá zabránit včasným nasazením antibiotik mamince. Následuje série dalších vyšetření a doktoři se rozhodují si kvůli tlaku Míšu nechat na porodním sále a vyvolat porod uměle – pomocí prostaglandinu. Jedu jí mezitím domů pro tašku s věcmi do porodnice. První pokus o vyvolání porodu vyvolal kontrakce, ale ne dostatečné. Míša překonává zhruba od 16:30 několik hodin na porodním sále v menších či větších kontrakcích, bez jídla a pod neustálým dohledem monitorovacího přístroje od HP. Krušná noc skoro beze spánku.

Ve středu ráno v 7:30 druhý pokus vyvolání porodu prostaglandinem. Stačila jedna tableta a vypadá to, že se zadaří. Potom už to šlo ráz na ráz, jedna kontrakce za druhou. O tom třeba někdy příště. Nakonec – Míša vše zvládla bez epidurální analgezie, jak se předem rozhodla – ve 13:48 Alex ječí jako o závod. Viz video.

Mno, pokochejte se fotkami a dobrou noc…

Video – toto je mocný hlas Alexův :-)

Dlouhé čekání na velké požehnání

made by Luc Pešková

No, pořád nic. Nechce se nám sem na blog psát, nechce se nám dělat skoro nic, přemýšlet pořád dokola nad stejnými věcmi je únavné a nad ničím jiným skoro přemýšlet nejde. Je to o nervy – už několikrát měla  Míša stahy a bolesti, jako by to mělo přijít a houby s octem… Ale více maminek nám říkalo, že právě poslední týdny a dny čekání jsou nejhorší.

Žádná “urychlovadla”, jako teplá koupel, věšení prádla, různé čajíčky a pupalka nezabírají. Termíny všech našich známých i naše vlastní odhady toho, kdy se malý narodí, jsou už pryč a on pořád ne a ne ven. Asi jsme sami udělali chybu, že jsme porod čekali nějak automaticky dřív, už  v polovině července.

Nejžhavější rada, kterou se utěšujeme, zní “až to bude, tak to bude”. Čili čekáme na původní termín 2. srpna s nadějí, že přes něj už to určitě nepůjde. Malý se pořád zvětšuje, ovšem Míšiny fyziologické kapacity jsou omezené, tak se modlíme za přirozený a co nejméně bolestivý porod bez komplikací. Máme radost a jsme vděčni za každou pomoc, zájem a modlitby.