Je to tak, 38 ve stínu hlásí náš teploměr zrovna dnes. Je to vedro na umření, nikam se přes den nedá chodit. Tak jsem doma a je nám v rámci možností fajn. Posloucháme i zpíváme Nohavicu a čteme knížky, takže Alexova slovní zásoba se dále nezadržitelně rozšiřuje, začíná nám klást první otázky, zná víc básniček a písniček než my. Soustavně počurává koberec a včera se vykakal do bazénku… A to mu táhne na čisté dva roky (30. července).
Amos díky Bohu přibírá na váze a pořád spí a jí jako správné mimčo. Dnes u nás byla pediatrička a potvrdila, že je všechno v pořádku. Když nejmenší Glier pláče, je to jen na chvíli (tak se mi to alespoň subjektivně zdá). Užíváme si ho daleko víc a pohodověji než Alexe, víme už, co čekat, z čeho se netřeba stresovat, jaké chvaty užívat a podobně…
Míša se při mé péči má báječně, jen dnes už jsem potřeboval odpočinek a udělat jakousi práci, což jsem stejně neudělal :-(. Jinak od pondělka vařím (ovšem první dva dny a dnes jsme měli jídlo od babičky Klemešové), starám se o Alexe a Míša má na starosti jen sebe a Amose. Jen…
Alex se má k Amosovi báječně, nad naše očekávání vstřícně a bratrsky se k němu tulí, toleruje všechny jeho projevy a nosí mu dárečky. Je to pro něj “bráška Amosek”. Jen když Míša kojí, nerozumí tomu, že nesmí kolem ní skákat, strkat do ní a kopat Amose do hlavy. Ale to se snad časem doladí.
Přidávám nějaké fotky.
Zaslal glierovi 
